Přeskočit na obsah

Životopis Leoše Janáčka

"Každý člověk se zrodí, ne každý v kraji krásném, s rozkošným rozhledem v dálný východ z jedné strany a na posvátné pásmo Radhošťské z druhé strany; v místě památném, pod Hukvaldy na Moravě…"

Stáhnout životopis v PDF

Píše se rok 1854, je 3. červenec. Do rodiny učitele Jiřího Janáčka a jeho ženy Amálie právě přibylo deváté dítě, chlapeček, který dostal jméno Leo Eugen. Na svět přišel v hukvaldské škole, kde jeho otec vyučuje, a do které bude sám Leoš chodit jako žák. Kdo by si pomyslel, že budova školy jednou ponese pamětní desku se jménem právě narozeného chlapce?

„Modráčci! Tak se nám hochům fundace Thurn-Vallesessina přezdívalo v celém Brně – po světlemodrém, bíle obroubeném obleku.“

Více informací

Jedenáctiletý Leoš přijíždí do klášterní školy na Starém Brně. Bez rodičů a kamarádů se tu má věnovat studiu hudby ve fundaci pro hudebně nadané chlapce z chudých rodin. Je září 1865. Co vedlo rodinu k rozhodnutí vyslat chlapce z rodné dědiny do města? Otcova nemoc a nedostatek peněz. Fundace je příležitost dát Leoši vzdělání a zaopatřit ho – a že lepší hudební průpravu by našel málokde.

„Modráčci“, chlapci z fundace, cvičí denně od 5 do 19 hodin pod přísným vedením skladatele a ředitele kůru Pavla Křížkovského. Slyšet je můžete při mších v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, v klášterních hudebních produkcích, ale i na koncertech a divadelních představeních. Nepředstavujte si sbor nešikovných žáčků, kteří poprvé berou do ruky hudební nástroj. Řada z nich hraje na několik nástrojů a společně zvládají nastudovat i náročné skladby.

V klášteře se chlapci mohou setkat s významnými osobnostmi, jako je osvícený opat Cyril Napp, ale i otec genetiky Johann Gregor Mendel.

„Mne chtěli rodiče knězem nebo učitelem, co však v člověku roste, to se nepoddá. Stal jsem se muzikantem. Myslím, že to bylo šťastné a hodilo se mi to.“

A už jsme v 70. letech. Dvacetiletý Janáček má za sebou učitelský ústav, ale víc než učení ho táhne hudba. K ní směřuje i studiem: nastupuje na pražskou varhanickou školu. Už při studiu působí jako sbormistr v řemeslnické besedě Svatopluk a zastupuje svého bývalého učitele Pavla Křížkovského ve funkci ředitele kůru starobrněnského klášterního kostela. Věnuje se také komponování a setkává se s mužem, který se stane jeho dlouholetým přítelem: s Antonínem Dvořákem.

Stačilo málo a nedostudoval by. Dovolil si víc, než se na tehdejšího studenta sluší. V časopise Cecílie totiž zkritizoval provedení gregoriánské mše, které řídil ředitel jeho školy František Skuherský. Důsledek? Okamžité vyloučení ze studia.

Nebojte, všechno dobře dopadne. Za Janáčka se přimluví Pavel Křížkovský, díky kterému bude moci studium dokončit.

Janáček se vrací do Brna a začíná učit na učitelském ústavu. Brno s ním získává živou vodu pro svůj koncertní život. Janáček tu organizuje, komponuje, diriguje, úspěšně vede sbor Filharmonického spolku Beseda brněnská. Ten díky němu zvládne nastudovat Mozartovo Requiem, Beethovenovu Missu solemnis i Dvořákovu kantátu Stabat mater.

Nacházíme se v době, ve které se sluší, aby dívka z dobré rodiny uměla hrát na klavír. Proto ředitel učitelského ústavu Emilian Schulz platí hodiny klavíru své dceři Zdeňce – a jejím učitelem je právě Janáček. Mladí lidé se do sebe brzy zamilují, jenže Janáček se chce věnovat hlubšímu studiu hudby. I proto roku 1879 odjíždí na konzervatoř do Lipska a poté do Vídně.

Na svou studentku ale navzdory očekávání nezapomene. I ze zahraničí jí posílá dopisy a skládá pro ni Zdenčiny variace pro klavír. Po dvou letech se vrací do Brna, stává se skutečným učitelem na učitelském ústavu a o další rok později už jsou se Zdeňkou svoji.

V roce 1882 se narodí dcerka Olga. Mladí manželé si ale nerozumí tak, jak si asi před svatbou představovali. O šest let později Olze sice přibyde bratříček Vladimír, ale ten umírá jako dvouletý na spálu.

„Tóny, tónový spád lidské mluvy, vůbec každého živoucího tvora, měly pro mne nejhlubší pravdu.“

Více informací

Rok 1881 není jen rokem Janáčkovy svatby se Zdeňkou. V Brně díky jeho úsilí vzniká varhanická škola a on se stává jejím ředitelem. Ve funkci bude až do roku 1919 a zaslouží se i o to, aby se ze školy stala konzervatoř. Studentům tu předává své originální teoretické názory.

Podle jeho teorie melodie a rytmus geneticky vychází z nápěvků mluvy, tedy melodie přirozené řeči. Živá řeč je pro něj inspirací i při vlastní tvorbě, podněty ale vidí i jinde: třeba v nápěvku štěkotu psa nebo vrzání parket.

Kde je ten malý kluk z Hukvald, který přijel do Brna sám a téměř bez peněz?
Muž, kterého dnes potkáváme, je respektovaná brněnská osobnost, která nechybí na žádné důležité kulturní události.

Na světě už je i první Janáčkova opera, zatím ale musí zůstat na papíře. Jde o Šárku na text Julia Zeyera, který Janáčkovi nedal souhlas text použít. Své dílo uvidí Janáček na divadelních prknech až v roce 1894, a to ne Šárku, ale druhou operu Počátek románu.

Zajímá se také o folklór. Nakoukněte do Kytice z národních písní moravských nebo si poslechněte Lašské tance a zjistíte, jak důležitým zdrojem inspirace pro něj je lidová tvorba.

„V době, když byla Její pastorkyňa skládána, vpíjel jsem se též do nápěvků mluvených slov (…). Naslouchal jsem řeči mimojdoucích úkradmo, četl jejich výraz tváře, očima těkal po každém dvižení, všímal si okolí mluvících, společností, času, světla a šera, zimy i tepla.“

Více informací

Přichází moment, na který všichni čekáme. Janáček dokončil Její pastorkyni!

Jestli to byla velká sláva? Spíš nesmírně těžké období. Janáčkovi v tu dobu ztratili dceru – Olga ve věku necelých jednadvaceti let zemřela. Pro jejího otce to byla obrovská rána.

Slavná opera Její pastorkyňa vzniká v roce 1903, velký ohlas ji ale zprvu nečeká. Po odmítnutí pražského Národního divadla ji nastuduje brněnské Národní, ale ani zdejší provedení nepřinese Janáčkovi celonárodní ohlas.

Janáček si přestává věřit, některá jeho díla končí v plamenech… Píše se rok 1914, jemu je šedesát a kdybyste mu řekli, že jednou bude nejhranějším českým operním skladatelem, asi by vám nevěřil.

„Tedy určito, 16. února, sobota, je ponejprv Její pastorkyně na dvorní opeře.“

Cítíte to napětí? Blíží se přelom Janáčkovy kariéry – a přitom je mu už 62 let.

Co je nového? Pražské Národní divadlo nastudovalo Její pastorkyni! Dirigent Karel Kovařovic si sice vymínil poměrně velké změny, ale provedení pod jeho taktovkou nastartuje nejúspěšnější období Janáčkova života.

Janáček se seznamuje také s Maxem Brodem (ano, tím Brodem, který se později postará o vydání díla Franze Kafky). Brod překládá Její pastorkyni do němčiny a brzy nato se jí ujme vídeňská Dvorní opera. Ta ji uvede v roce 1918.

Nenadálá sláva dodala Janáčkovi spoustu tvůrčí energie, a tak se pouští do komponování rapsodie Taras Bulba a opery Výlety páně Broučkovy. Začíná období jeho světové proslulosti, vzniká mladá Československá republika. Ve vzduchu je očekávání a naděje, že budoucnost bude jenom lepší.

„A víte, když jsem v Luhačovicích Vás za války poznal a viděl poprvé, jak může žena mít svého muže ráda – vzpomínám si těch vašich slz –: že to byla příčina obírat se Káťou Kabanovou a ji skládat.“

Mladí avantgardisté mají na mezinárodních festivalech soudobé hudby zvláštního společníka. Bělovlasý Janáček je o několik desetiletí starší než někteří z nich, přesto platí za skladatele s neotřelým a moderním přístupem.

Pořád je aktivní, tvoří s neobvyklou energií. Kde čerpá inspiraci? V luhačovických lázních a ve společnosti Kamily Stösslové, se kterou se tu seznámil v roce 1917. Kamila se údajně odráží v ženských hrdinkách jeho oper, i když jí samotné Janáčkova hudba příliš neříká. Přátelé Janáček a Stösslová si dopisují a setkávají až do Janáčkovy smrti.

Janáček sbírá ocenění za oceněním. Získává od Masarykovy univerzity první čestný doktorát, kterého si velmi váží: od této chvíle se vždy podepisuje Dr. Ph. Leoš Janáček. Později je jmenován členem Pruské akademie věd a od belgického krále Alberta získává Rytířský řád krále Leopolda.

„Ale přece jsem tu doma. Všechna ta místa mluví k člověku tu zrozenému tepleji. Necítím se tu v cizině. Přál bych si jen mít tu svůj domek.“

Hukvaldy, rodné Hukvaldy! Právě sem se Janáček vrací v posledních letech života. Nechává si dostavět patro ke svému domku a zve sem Kamilu Stösslovou i s její rodinou. Brzy po příjezdu Stösslových ale Janáčka skolí zápal plic a 12. srpna 1928 umírá.

Ne tak jeho hudba. Ještě před Janáčkovou smrtí si našla cestu do zahraničí, kde se hraje dodnes. Jeho odkaz nese Janáčkova akademie múzických umění, která vznikla v roce 1947, brněnská filharmonie, ale i Janáčkovo divadlo, kde se i dnes hrají jeho opery. Každý rok můžete slyšet jeho hudbu na festivalu Janáček Brno. A svým skromným dílem přispíváme i my, Nadace Leoše Janáčka.

„Neohlížím se nikdy dozadu, vždy jen vpřed, což čiňte i vy všichni a buďte právě tak šťastni, jako jsem dnes já.“

Kam dál? Zjistěte, kde začít s Janáčkem.

Kde začít s Janáčkem

Všechna práva vyhrazena. Některé použité obrázky a notové zápisy spadají pod licenci Creative Commons 4.0 Creative Commons 4.0