Památník v Hukvaldech

Otvírací doba

AKTUÁLNĚ: Na začátku roku 2019 zahájila Nadace Leoše Janáčka renovaci naučné části expozice. Návštěva Památníku je proto dosud omezena na prohlídku historických interiérů za sníženou částku vstupného.
Slavnostní otevření nové expozice je plánováno v průběhu léta 2019 – o termínu bude NLJ s předstihem informovat. 

Památník je otevřen denně kromě pondělí.

 duben 10 – 16:30 h
 květen  10 – 17 h
 červen, červenec, srpen  10 – 18 h
 září  10 – 17 h
 říjen  10 – 16:30 h

V době od listopadu do března je Památník přístupný po telefonické domluvě.

Správce: Mgr. David Jurečka
Hukvaldy 79
Tel.: 558699252 nebo 773 006 274
E-mail: pljhukvaldy@janacek-nadace.cz

 

Památník

V roce 1997 se rozhodnutím krajského soudu v Ostravě stala konečným vlastníkem Památníku Leoše Janáčka v Hukvaldech Nadace Leoše Janáčka. Po generální opravě, která probíhala od podzimu 1999, byl Památník slavnostně znovuotevřen v předvečer nedožitých 146. narozenin skladatele v červenci 2000. Jeho generální oprava se uskutečnila za výhradního přispění Nadace Leoše Janáčka a veřejnosti byl celý rekonstruovaný objekt předán i s novou naučnou expozicí, která mapuje Janáčkův vztah k rodným Hukvaldům a dokumentuje sepětí genia loci se skladatelovým dílem.

Historie

Tři měsíce po slavném provedení Její pastorkyně v pražském Národním divadle jmenovala rodná obec Leoše Janáčka svým čestným občanem. V poděkování obecnímu výboru se skladatel vyznává: “Vždyť víte, že s celou duší lnu k těm našim chaloupkám, k těm lesům, ku všemu jak to leží a běží pod Hukvaldy!” Nebyla to jen zdvořilostní slova, Janáček se pravidelně na Hukvaldy vracel a trávil v rodině Sládkových dny plné pohody o letních prázdninách, někdy zajížděl i o vánocích a na jaře. Není divu, že zatoužil být skutečným, ne pouze svátečním občanem Hukvald. Dva z jeho sourozenců, se již počátkem století vrátili do Hukvald :
František Janáček, i když ne nastálo, přijel až z Petrohradu a v r. 1905 si tu koupil domek, který na Velké Straně (nyní Podoboří) postavil v roce 1790 Jiří Strnadel. Pečlivost, se kterou František nakreslil plány domku nasvědčuje tomu, že chtěl dům zvelebit a na stáří se v něm trvale usadit. Tři roky po nabytí však ve věku 52 let zemřel a jeho žena Máša, která byla na Hukvaldech cizinkou, koncem roku 1921 prodala dům švagrovi Leošovi a za čas se odstěhovala k polským příbuzným. Trvalým obyvatelem domku byla rozvedená sestra Josefa. Janáček byl na svůj “zemanský statek” náležitě hrdý i když stoletý dům mu občas dělal starosti – bylo třeba opravit střechu, vysušit sklepy. V lednu 1928 zavádí do domku elektřinu, o tři měsíce později se pouští do přístavby horní světnice, kterou chce mít do léta připravenu pro vzácnou návštěvu, paní Kamilu Stösslovou. S ní tráví počátkem srpna v hukvaldském domku poslední dny svého života.

Ve své poslední vůli odkázal Leoš Janáček domek s lesem, polem a zahradou obci Hukvaldy a k tomu přidal částku 20.000 Kč na údržbu. Doživotní právo na užívání měla skladatelova žena Zdenka, samostatnou světnici vyhradil sestře Josefě. Pro případ, že po smrti obou jmenovaných nebude mít o bydlení v domku nikdo z rodiny zájem, Janáček určil, že má být světnička dána k dispozici neženatému učiteli nebo neprovdané učitelce s povinností dohlížet na dům, dva hlavní pokoje měly zůstat v nezměněném stavu.

Zdenka Janáčková zpřístupnila domek veřejnosti 17. července 1933. Zpočátku býval otevřen jen při významných událostech nebo pro předem ohlášené návštěvy. V době války až do roku 1945 v něm bydlela rodina četnického strážmistra, od r. 1948 rodina učitele Petra Eliáše. Za jejich pobytu byla provedena částečná úprava vnitřních prostor. Obec pečovala o dům do r. 1959. Na základě vzájemné dohody podepsané na podzim r. 1962 mezi Československým státem a Českým hudebním fondem došlo “v zájmu dokonalé péče o Památník Leoše Janáčka” k převodu majetku do vlastnictví nestátní organizace Český hudební fond v Praze, který nechal provést základní opravy a za spolupráce brněnských janáčkovských odborníků instaloval v horním pokoji expozici, dokumentující Janáčkův vztah k rodnému kraji.

Smlouvou ze dne 5. 10. 1994 darovala Nadace Český hudební fond hukvaldský Památník Nadaci Leoše Janáčka, která po vyřešení vlastnického sporu přistoupila ke generální opravě celého objektu. Při opravě se snažila co nejvíce přiblížit základní vzhled domku stavu, v jakém jej v r. 1928 Leoš Janáček opustil.

Expozice

Historická část Památníku

sestává ze tří místností v přízemí domku. Zde je uchovává původní interiér domu včetně vybavení z dob Janáčkova užívání. Návštěvníci si mohou prohlédnout salón, ložnici, a kuchyň.

Naučná expozice

odkazuje ke skladatelovým pobytům na Hukvaldech. Veřejnosti slouží také nově vytvořená audiovizuální místnost v 1. poschodí; zde si návštěvníci mohou poslechnout špičkové nahrávky Janáčkových skladeb či shlédnout hudební filmy o skladatelově životě a díle.

Kořeny – Inspirace – Žeň

Libreto expozice: Svatava Přibáňová, Alena Němcová
Výtvarné řešení: Jáchym Šerých, Jiří Matějů

Vyslovíme-li jméno Leoš Janáček, pak myslíme jistý způsob hudby: jakoby věci slyšitelné nejlépe prezentovaly dobu skladatelovu s jejími souvislostmi a lidskými příběhy. Expozice předkládá naopak věci viditelné. Fotografie z Janáčkova života, dopisy, poznámky, notové zápisy a kostýmní návrhy k opeře Příhody Lišky Bystroušky. Všechny tyto artefakty mohou být chápány také jako obrazy Janáčkovy doby. Obraz má zvláštní vlastnosti – trvá stále a přitom je zastavením okamžiku času v čase zcela jiném a oproti hudbě neplyne v přímé závislosti od minulého k budoucímu.

Pohlédneme-li ze dvou malých oken, v nichž je expozice instalována, vnímáme obrazy venku, obrazy krajiny kolem skladatelova hukvaldského domu, obrazy kraje Janáčkova; jsou to obrazy současného světa. Fotografie v expozici, jež vyrůstají ze zeleného symbolistního pozadí Beskyd, mohou u návštěvníka vyvolávat jisté napětí: zde je doba počátku dvacátého století, za okny současnost století jednadvacátého. Časová vzdálenost mezi nimi je propojena souvislostmi, jimiž bývá určován i obsah lidského života. V posledku jsou všechny tyto obrazy naplněny tóny.

Jáchym Šerých – Jiří Matějů

Janáček a Hukvaldy

Ve svých jedenácti letech odešel chlapec Leoš z rodné vísky do Brna (1865), aby tu získal potřebné vzdělání pro hudební dráhu. Za necelý rok poté umírá Janáčkovi otec; roli živitele a hlavy rodiny přebírá matka Amálie. V Hukvaldech však nenalézá dostatečné prostředky pro obživu a tak se i s dětmi stěhuje ke své rodině do nedalekého Příbora. Tam ji také navštíví (1868) malý Leoš, tehdy již čtvrtým rokem starobrněnský fundatista.

Do Hukvald, kde z celé Janáčkovy rodiny zůstal jediný Leošův sourozenec, sestra Josefa, zavítal Leoš Janáček až v roce 1881, aby představil sestře svou nastávající ženu Zdenku Schulzovou.

Janáčkova matka mezitím tou dobou žije v Brně, kde ji Leoš spolu se svými bratry finančně podporují. Z Brna odchází v prosinci 1881 k jedné z dcer do Švábenic a definitivně se vrací 1884 do Hukvald, kde dožívá (+1884) u své dcery Josefy.

První pokus o navázání životadárného vztahu s místem zrodu se datuje až v roce 1888, kdy Janáček u příležitosti sběratelských a folkloristických cest navštěvuje sestru Josefu, učitelku hukvaldské školy a setkává se se svými dětskými druhy a spolužáky. Čtyřiatřicetiletý Janáček si z návštěvy místa dětství odnáší pocit znovuobjevené sounáležitosti. Od té doby se datují jeho pravidelné cesty domů, kam zajíždí o prázdninách s celou rodinou; na letním bytě u Sládečků tu všichni nacházejí oddech i společenské soužití. Zvláště Janáčkova dcera Olga si zamiluje děti hukvaldského hajného Sládka, Lidku a Vincu. Prvním Janáčkovým uměleckým počinem rodnému místu je “Ukvalská lidová poesie v písních”, věnovaná zdejšímu Kroužku pod akátem, společnosti, kterou tvořili Hukvalďané a prázdninoví patrioti a hosté. Do Hukvald si záhy začne Janáček také zvát své spolupracovníky a přátele; zvláště Vítězslavu Novákovi se zde zalíbí. Prázdninové společnosti pořádají výlety do okolí, taneční a hudební zábavy, předmětem hlubšího zájmu jsou hudební a taneční produkce hudců z okolí. Skladatel Janáček bedlivě studuje všechny lidové múzické tradice a zvláštnosti, které se v kraji uchovaly.

V Hukvaldech nachází pro své zájmy a studium rádce i pomocníky. A jako kdekoli jinde, i zde neúnavně zapisuje nápěvky lidské mluvy, “okénka do duše”, jež se staly pevnou součástí jeho kompozičního myšlení. Smrt milované dcery Olgy (1903), po níž přišla i krize Janáčkova manželství, skladatelův vztah k rodnému místu utužila. Kromě toho se v Hukvaldech usadila i část Janáčkovy rodiny – bratr František a opět sestra Josefa. V roce 1921 tu zakoupil dům i Leoš Janáček.

Nejdůležitější však byla životní pohoda a harmonické souznění člověka s přírodou, jimiž rodné Hukvaldy vždy znovu a znovu dokázaly vyhladit vrásky na Janáčkově umělecké lícni. Zde se rodily skici i hotové partie Janáčkových vrcholných děl Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, symfonie Dunaj, Říkadla, Lašské tance, Mládí, oba dva smyčcové kvartety, zde vznikla i valná část jeho literární tvorby – fejetonů.

Z brněnského shonu a ruchu se již ve světě známý a uctívaný skladatel vždy (a nejen o prázdninách) utíkal domů, na Hukvaldy: “Tam se mi vždy rodí nové myšlenky”. Odešel i ono osudné léto 1928, naposledy do míst, “kde sladce šeptala rodná lašská země svému velikému synu Leoši Janáčkovi” (Text vlysu pamětní desky A. Handzela pro Památník Leoše Janáčka v Hukvaldech).