Památník

V roce 1997 se rozhodnutím krajského soudu v Ostravě stala konečným vlastníkem Památníku Leoše Janáčka v Hukvaldech Nadace Leoše Janáčka. Po generální opravě, která probíhala od podzimu 1999, byl Památník slavnostně znovuotevřen v předvečer nedožitých 146. narozenin skladatele v červenci 2000. Jeho generální oprava se uskutečnila za výhradního přispění Nadace Leoše Janáčka a veřejnosti byl celý rekonstruovaný objekt předán i s novou naučnou expozicí, která mapuje Janáčkův vztah k rodným Hukvaldům a dokumentuje sepětí genia loci se skladatelovým dílem.

Historie

Tři měsíce po slavném provedení Její pastorkyně v pražském Národním divadle jmenovala rodná obec Leoše Janáčka svým čestným občanem. V poděkování obecnímu výboru se skladatel vyznává: “Vždyť víte, že s celou duší lnu k těm našim chaloupkám, k těm lesům, ku všemu jak to leží a běží pod Hukvaldy!” Nebyla to jen zdvořilostní slova, Janáček se pravidelně na Hukvaldy vracel a trávil v rodině Sládkových dny plné pohody o letních prázdninách, někdy zajížděl i o vánocích a na jaře. Není divu, že zatoužil být skutečným, ne pouze svátečním občanem Hukvald. Dva z jeho sourozenců, se již počátkem století vrátili do Hukvald : František, i když ne nastálo, přijel až z Petrohradu a v r. 1905 si tu koupil domek, který na Velké Straně (nyní Podoboří) postavil v roce 1790 Jiří Strnadel. Pečlivost, se kterou František nakreslil plány domku nasvědčuje tomu, že chtěl dům zvelebit a na stáří se v něm trvale usadit. Tři roky po nabytí však ve věku 52 let zemřel a jeho žena Máša, která byla na Hukvaldech cizinkou, koncem roku 1921 prodala dům švagrovi Leošovi a za čas se odstěhovala k polským příbuzným. Trvalým obyvatelem domku byla rozvedená sestra Josefa. Janáček byl na svůj “zemanský statek” náležitě hrdý i když stoletý dům mu občas dělal starosti - bylo třeba opravit střechu, vysušit sklepy. V lednu 1928 zavádí do domku elektřinu, o tři měsíce později se pouští do přístavby horní světnice, kterou chce mít do léta připravenu pro vzácnou návštěvu, paní Kamilu Stösslovou. S ní tráví počátkem srpna v hukvaldském domku poslední dny svého života.

Ve své poslední vůli odkázal Leoš Janáček domek s lesem, polem a zahradou obci Hukvaldy a k tomu přidal částku 20.000 Kč na údržbu. Doživotní právo na užívání měla skladatelova žena Zdenka, samostatnou světnici vyhradil sestře Josefě. Pro případ, že po smrti obou jmenovaných nebude mít o bydlení v domku nikdo z rodiny zájem, Janáček určil, že má být světnička dána k dispozici neženatému učiteli nebo neprovdané učitelce s povinností dohlížet na dům, dva hlavní pokoje měly zůstat v nezměněném stavu.

Zdenka Janáčková zpřístupnila domek veřejnosti 17. července 1933. Zpočátku býval otevřen jen při významných událostech nebo pro předem ohlášené návštěvy. V době války až do roku 1945 v něm bydlela rodina četnického strážmistra, od r. 1948 rodina učitele Petra Eliáše. Za jejich pobytu byla provedena částečná úprava vnitřních prostor. Obec pečovala o dům do r. 1959. Na základě vzájemné dohody podepsané na podzim r. 1962 mezi Československým státem a Českým hudebním fondem došlo “v zájmu dokonalé péče o Památník Leoše Janáčka” k převodu majetku do vlastnictví nestátní organizace Český hudební fond v Praze, který nechal provést základní opravy a za spolupráce brněnských janáčkovských odborníků instaloval v horním pokoji expozici, dokumentující Janáčkův vztah k rodnému kraji.

Smlouvou ze dne 5. 10. 1994 darovala Nadace Český hudební fond hukvaldský Památník Nadaci Leoše Janáčka, která po vyřešení vlastnického sporu přistoupila v loňském roce ke generální opravě celého objektu. Při opravě se snažila co nejvíce přiblížit základní vzhled domku stavu, v jakém jej v r. 1928 Leoš Janáček opustil.

Expozice

Historická část Památníku
sestává ze tří místností v přízemí domku. Zde je uchovává původní interiér domu včetně vybavení z dob Janáčkova užívání. Návštěvníci si mohou prohlédnout salón,
 
 
ložnici, a kuchyň.
 


Naučná expozice
odkazuje ke skladatelovým pobytům na Hukvaldech. Veřejnosti slouží také nově vytvořená audiovizuální místnost v 1. poschodí; zde si návštěvníci mohou poslechnout špičkové nahrávky Janáčkových skladeb č. shlédnout hudební filmy o skladatelově životě a díle.




Kořeny - Inspirace - Žeň
Libreto expozice: Svatava Přibáňová, Alena Němcová
Výtvarné řešení: Jáchym Šerých, Jiří Matějů

Vyslovíme-li jméno Leoš Janáček, pak myslíme jistý způsob hudby: jakoby věci slyšitelné nejlépe prezentovaly dobu skladatelovu s jejími souvislostmi a lidskými příběhy. Expozice předkládá naopak věci viditelné. Fotografie z Janáčkova života, dopisy, poznámky, notové zápisy a kostýmní návrhy k opeře Příhody Lišky Bystroušky. Všechny tyto artefakty mohou být chápány také jako obrazy Janáčkovy doby. Obraz má zvláštní vlastnosti - trvá stále a přitom je zastavením okamžiku času v čase zcela jiném a oproti hudbě neplyne v přímé závislosti od minulého k budoucímu.

Pohlédneme-li ze dvou malých oken, v nichž je expozice instalována, vnímáme obrazy venku, obrazy krajiny kolem skladatelova hukvaldského domu, obrazy kraje Janáčkova; jsou to obrazy současného světa. Fotografie v expozici, jež vyrůstají ze zeleného symbolistního pozadí Beskyd, mohou u návštěvníka vyvolávat jisté napětí: zde je doba počátku dvacátého století, za okny současnost století jednadvacátého. Časová vzdálenost mezi nimi je propojena souvislostmi, jimiž bývá určován i obsah lidského života. V posledku jsou všechny tyto obrazy naplněny tóny.
                                                                                                            Jáchym Šerých – Jiří Matějů

Janáček a Hukvaldy

Ve svých jedenácti letech odešel chlapec Leoš z rodné vísky do Brna (1865), aby tu získal potřebné vzdělání pro hudební dráhu. Za necelý rok poté umírá Janáčkovi otec; roli živitele a hlavy rodiny přebírá matka Amálie. V Hukvaldech však nenalézá dostatečné prostředky pro obživu a tak se i s dětmi stěhuje ke své rodině do nedalekého Příbora. Tam ji také navštíví (1868) malý Leoš, tehdy již čtvrtým rokem starobrněnský fundatista.
Do Hukvald, kde z celé Janáčkovy rodiny zůstal jediný Leošův sourozenec, sestra Josefa, zavítal Leoš Janáček až v roce 1881, aby představil sestře svou nastávající ženu Zdenku Schulzovou.
Janáčkova matka mezitím tou dobou žije v Brně, kde ji Leoš spolu se svými bratry finančně podporují. Z Brna odchází v prosinci 1881 k jedné z dcer do Švábenic a definitivně se vrací 1884 do Hukvald, kde dožívá (+1884) u své dcery Josefy.
První pokus o navázání životadárného vztahu s místem zrodu se datuje až v roce 1888, kdy Janáček u příležitosti sběratelských a folkloristických cest navštěvuje sestru Josefu, učitelku hukvaldské školy a setkává se se svými dětskými druhy a spolužáky. Čtyřiatřicetiletý Janáček si z návštěvy místa dětství odnáší pocit znovuobjevené sounáležitosti. Od té doby se datují jeho pravidelné cesty domů, kam zajíždí o prázdninách s celou rodinou; na letním bytě u Sládečků tu všichni nacházejí oddech i společenské soužití. Zvláště Janáčkova dcera Olga si zamiluje děti hukvaldského hajného Sládka, Lidku a Vincu. Prvním Janáčkovým uměleckým počinem rodnému místu je “Ukvalská lidová poesie v písních”, věnovaná zdejšímu Kroužku pod akátem, společnosti, kterou tvořili Hukvalďané a prázdninoví patrioti a hosté. Do Hukvald si záhy začne Janáček také zvát své spolupracovníky a přátele; zvláště Vítězslavu Novákovi se zde zalíbí. Prázdninové společnosti pořádají výlety do okolí, taneční a hudební zábavy, předmětem hlubšího zájmu jsou hudební a taneční produkce hudců z okolí. Skladatel Janáček bedlivě studuje všechny lidové múzické tradice a zvláštnosti, které se v kraji uchovaly.
V Hukvaldech nachází pro své zájmy a studium rádce i pomocníky. A jako kdekoli jinde, i zde neúnavně zapisuje nápěvky lidské mluvy, “okénka do duše”, jež se staly pevnou součástí jeho kompozičního myšlení. Smrt milované dcery Olgy (1903), po níž přišla i krize Janáčkova manželství, skladatelův vztah k rodnému místu utužila. Kromě toho se v Hukvaldech usadila i část Janáčkovy rodiny – bratr František a opět sestra Josefa. V roce 1921 tu zakoupil dům i Leoš Janáček.
Nejdůležitější však byla životní pohoda a harmonické souznění člověka s přírodou, jimiž rodné Hukvaldy vždy znovu a znovu dokázaly vyhladit vrásky na Janáčkově umělecké lícni. Zde se rodily skici i hotové partie Janáčkových vrcholných děl Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos, symfonie Dunaj, Říkadla, Lašské tance, Mládí, oba dva smyčcové kvartety, zde vznikla i valná část jeho literární tvorby – fejetonů.
Z brněnského shonu a ruchu se již ve světě známý a uctívaný skladatel vždy (a nejen o prázdninách) utíkal domů, na Hukvaldy: “Tam se mi vždy rodí nové myšlenky”. Odešel i ono osudné léto 1928, naposledy do míst, “kde sladce šeptala rodná lašská země svému velikému synu Leoši Janáčkovi” (Text vlysu pamětní desky A. Handzela pro Památnk Leoše Janáčka v Hukvaldech).

Otvírací doba

Památník je otevřen denně kromě pondělí.

duben                                  10 – 16:30 
květen                                 10 – 17
červen, červenec, srpen        10 – 18
září                                     10 – 17
říjen                                    10 – 16:30


V době od listopadu do března přístupno po telefonické domluvě.
Správce: Mgr. David Jurečka
Hukvaldy 79, tel.: 558699252 nebo 773 006 274



e-mail: PLJHukvaldy@janacek-nadace.cz

Novinky
e-mailem
Nadace Leoše JanáčkaCentrum Leoše JanáčkaEditio JanáčekKontakt