rok 1893

Ferdinand Vach, působící na kroměřížském pedagogiu, seznámil se u příležitosti schůze učitelů pedagogických škol s L. J.; od té doby se datují jejich vzájemné vztahy;

J. pomýšlel začátkem roku nabídnout nakladatelství Simrock, poté v březnu České akademii orchestrální suitu z již existujících Valašských tanců, do nichž vložil novou úpravu lid písně Keď zme šli na hody pro sbor a orchestr z Národních tanců na Moravě. V České akademii chtěl tímto dílem podpořit svou žádost o cestu za sběrem lidového materiálu po Moravě, Slovensku a Slezsku. Akademie neprojevila zájem a tak připravený soubor tanců pod názvem "České tance" zůstal jen titulem, který se nikdy nerealizoval. Tance však existovaly (J. je na autorizovaném opisu partitury přejmenoval na Lašské); jako skladebný materiál měly své místo v jiných skladebních celcích, jako samostatné skladby č. jako Lašské tance; pod tímto názvem a poprvé v definitivní sestavě Starodávný I., Požehnaný, Dymák, Starodávný II., Čeladenský, Pilky byly uvedeny 2. 12. 1924 v Brně, orchestr ND Brno pod taktovkou Fr. Neumanna. Tuto koncertní premiéru Lašských tanců následovalo scénické - baletní provedení v ND Brno za řízení Břetislava Bakaly (19. 2. 1925);

vznikla klavírní skladba o pěti částech Hudba ke kroužení kužely, věnovaná moravsko-slezské obci sokolské; 16. dubna byla též provedena při cvičení na pravidelném ročním sletu brněnského Sokola;

k 25. výročí trvání řemeslnické besedy Svatopluk zkomponoval mužský sbor Což ta naše bříza na text Elišky Krásnohorské. Skladba vyšla ještě téhož roku v Památníku Svatopluku;

Svatopluk se sbormistrem M. Koblížkem provedl v Brně premiéru mužského sboru Což ta naše bříza (1893), který J. spolku dedikoval;

sběratelská práce na Valašsku - v Jasenici a v Polance u Vsetína;v Jasenici u Val. Meziříčí zapsal lidové tance Řezníček a Zezulenka, které krátce poté upravil pro klavír; v Polance poznal lidového hudce Jana Míčku;

vyšel 3. sešit Národních tanců na Moravě (za spolupráce Martina Zemana) v úpravě pro klavír pro 2 a 4 ruce;

J. píše do prvního čísla Lidových novin fejeton Hudba pravdy; s LN bude J. spolupracovat až do své smrti a tento list se J. stane nejen základním zdrojem informací a inspirací, ale též bezpečnou autorskou tribunou J. literární tvorby; s redaktory Lidových novin J. poutaly přátelské svazky;