rok 1890

do Moravské orlice napsal po zásluze oslavnou kritiku koncertu ruského pěveckého souboru pod vedením Dimitrije Slavjanského, který na svém turné vystoupil na koncertě BB;

rozešel se definitivně s Besedou brněnskou i jako ředitel její hudební školy;

společně s Františkem Bartošem vydal Kytici národních písní moravských, která se záhy dočkala druhého (1892) a třetího rozšířeného vydání o písně české a slovenské (1901);

komponuje smíšený sbor Naše píseň (premiéra posmrtně 1930 v Brně) ve znění à cappella i s orchestrálním doprovodem; u sboru s orchestrálním doprovodem posléze text Svatopluka Čecha nahradil slovy slezské lidové písně Sivý sokol zaletěl (premiéra 1890 ve Vesně); v základě je Naše píseň a Sivý sokol zaletěl jednou skladbou s místy rozdílným vedením hlasů;

kritikem Moravských listů;

zemřel syn Vladimír; v těsném sousedství jeho úmrtí vznikla orchestrální věta, dodatečně nazvaná Adagio (prem. 20.12. 1930, brněnský rozhlasový orchestr řídil Břetislav Bakala);

Gabriela Preissová uspořádala ve Vesně přednášku o svém dramatu "Její pastorkyňa", jejíž inscenaci chystalo brněnské divadlo příštího roku. Není vyloučeno, že se J. této přednášky zúčastnil;

firma Bursík a Kohout vydala  Valašské tance pro orchestr op. 2 - Starodávný I., Pilky; ta budou později tvořit součást cyklu s názvem Lašské tance) ;