rok 1888

začala se J. umělecká spolupráce s Gabrielou Preissovou ;

v Hudebních listech vychází J. hodnocení Čajkovského díla u příležitosti jeho návštěvy v Praze; J. absolvoval pražské provedení jeho děl a se skladatelem se osobně setkal;

na koncertě Besedy brněnské za přítomnosti Ant. Dvořáka provedl Dvořákovu kantátu Svatební košile; poslední J. vystoupení jako sbormistra BB;

zkomponoval Tři mužské sbory (Loučení, Holubička, Žárlivec) a poslal je Dvořákovi k nahlédnutí; za J. života nebyly nikdy provedeny;

narodil se syn Vladimír; kmotry byli Emilián Schulz a Eleonora Janáčková;

J. se vzdal sbormistrovství v BB;

dokončil instrumentaci prvních dvou dějství opery Šárka; protože Julius Zeyer nedal J. souhlas k použití své dramat. básně jako libreta, nemohl J. operu zadat k provádění. K dokončení a revizím této opery se vrátil až po třiceti letech;

tráví na Hukvaldech, kam bude od nynějška jezdit pravidelně sám i s celou rodinou a nejednou i s uměleckými přáteli; Hukvaldy (spolu s Luhačovicemi) se stanou jedním z trvalých míst J. životního prostoru, které utvoří jeho rodinné, společenské i tvůrčí zázemí; po letech, kdy měl pronajatý pokoj u rodiny místního hajného Sládka, se nakonec v rodné obci zakoupí (dnes Památník Leoše Janáčka) a ve svém domě prožije i poslední chvíle svého života;

začal systematicky studovat a sbírat lidové písně, lidové tance a hudbu (i když existují J. zápisy lidových písní od r. 1885, soustavný výzkum a sběratelská práce se datují 1888); sběr situoval nejdříve do blízkého okolí rodiště, do lašského a valašského kraje; jedním z prvních výsledků zápisu a studia lidové hudby jsou Národní tance na Moravě, Lašské tance (dřívější název Valašské tance), Královničky;

zamýšlí vytvořil balet Pod Radhoštěm na Hálkovu epickou báseň Děvče z Tater; vytvořil si scénář a jednající osoby. Od záměru během následujícího roku upustil a hudební myšlenky poté včlenil do baletu Rákós Rákóczy (1891);