rok 1886

varhanická škola se stěhuje do zahradního traktu domu U modré koule na Starobrněnské ul.č. 7; dům později zbořen a zač. 20. století nahrazen novým;

J. místostarostou BB (do r. 1887);

jako divadelní kritik se účastnil "ankety", kterou vyvolala Stránského ostrá kritika brněnských divadelních poměrů. J. aktivní účast v anketě o vývoji brněnského divadla byla předvojem jeho budoucí péče o profesionální a umělecký růst scény, na níž budou provedeny jeho opery;

řídil sbor a chorál při visitaci biskupa dr. Fr. Bauera;

poprvé navštívil moravské lázně Luhačovice, kam ho pozval jeho strýc Jan Janáček, farář ze Vnorov;

učitelem zpěvu na nižším gymnasiu na Starém Brně, s jehož profesorem a později ředitelem, dialektologem Františkem Bartošem uzavřel přátelství i pracovní svazek; z jejich spolupráce na sběru lidových písní vzejde Kytice národních písní moravských (první vydání 1890); a Národní písně moravské v nově nasbírané (1901-03);

jmenován členem zkušební komise pro učitelství na českých školách obecných a měšťanských.; v komisi setrval až do září 1903;

časopis Dalibor otevřeně vystoupil proti Hudebním listům a začal se tak vleklý spor, který přetrval existenci Hudebních listů a značně ovlivnil negativní přijímání J. tvorby a jeho uměleckých názorů v Praze;

s Besedou brněnskou, doplněnou o sborové zpěváky Svatopluku, Hlaholu a Veleslavína poprvé provedeny J. mužské sbory Ó lásko a Ach vojna, vojna (oba 1885); toto brněnské provedení řídil J.;

během dvou brněnských vystoupení (14. a 21. listopadu) devítiletého polského klavírístky J. Hofmanna, které J. jako kritik vysoce ohodnotil, došlo k setkání fenomenálního dítěte a L.J., který sledoval malého pianistu při kompozici tématu, které mu J. zadal;

v Hudebních listech vychází J. Návrh osnovy pro vyučování zpěvu na gymnasiích a školách reálných. Reaguje jím na své učitelské působení na nižším gymnasiu na Starém Brně;