rok 1928

začátek roku ve znamení tragického skonu Rudolfa Těsnohlídka, který patřil do blízkého okolí L. J.

sešel se v Praze s anglickým skladatelem Gustavem Holstem;

odjíždí na Hukvaldy, kde chce dva týdny odpočívat a revidovat poslední práce na přestavbě a zařizování svého domu; zde bude do léta komponovat II. smyčcový kvartet; pobyt přerušen cestou do Prahy;

účastní se premiérového představení Káti Kabanové v provedení pražského německého divadla; v tomto nastudování poprvé zazní mezihry 1. a 2. aktu;

J. zavěsil do hukvaldského domu obrazy od Františka Dvořáka, které koupil a vybral s pomocí Fr. Ondrúška;

V Brně a na Hukvaldech vznikl II. smyčcový kvartet Listy důvěrné. Premiéru díla J. již neslyšel, pouze zkoušky Moravského kvarteta, které bylo prvním interpretem díla;

opera pražského ND nastudovala Věc Makropulos, dir. O. Ostrčil, rež. Josef Munclinger, výt. J. Čapek, J. premiéře přítomen;

premiéra Cappriccia v Praze, part klavír pro levou provedl Otakar Hollmann, J. přítomen;

vytvořil Vzpomínku pro klavír, dedikovanou jihoslovanskému skladateli Miloje Milojevičovi;

u příležitosti uvedení Glagolské mše ve Smetanově síni Obecního domu ( 8.4. t.r.) návštěva Stösslových v Praze; společně navštívili m.j. Bertramku; dojem z Bertramky J. vypsal ve fejetonu "Zvoní na poplach".

pro tisk partitury Lašských tanců napsal předmluvu "Moje Lašsko"  vydáním dostanou Lašské tance jednou provždy ustálený název a pořadí jednotlivých ze šesti zařazených tanců;

zahájena Výstava soudobé kultury v Brně

na Hukvaldech vznikly skici scénické hudby k Hauptmannově hře Schluck und Jau; J. odstoupil od kompozice scénické hudby k dramatu, které mu květnovým dopisem doporučil Gustav Hartung a za něž se přimlouval Max Brod;

při slavnosti položení základního kamene právnické. fakulty MU provedena premiéra Sboru ke kladení základního kamene na slova Antonína Trýba (sbor vznikl 2. 4. 1928);

Škola slovanských studií v Londýně zvolila Janáčka dopisujícím členem;

Luhačovice, Augustiniánský dům; během léčebného pobytu J. navštívil William Ritter, znalec české hudby a zvl. slovenského folklóru;  v r. 1923 napsal kratke pojednání o J. do francouzské Encykclopedie de la Musique a J. dostal nabídku ke zhudebnění dvou Ritterových libret; z Luhačovic se J. vrátil do Brna;

společně s manžely Stösslovými navštívíl v Brně Výstavu soudobé kultury a

s nimi odjel na Hukvaldy, kde od prosince 1927 přestavoval, renovoval a nově zařizoval svůj dům; návštěva Stösslových, zvláště paní Kamily, byla dlouho připravována a J. toužebným přáním;

J. s paní Kamilou a jejím synem Ottou podnikli výlet do Štramberku;

J. onemocněl;

k J. přivolán hukvaldský lékař MUDr. Emil Franta;

J. odvážejí do ostravského sanatoria MUDr. L. Kleina;

píše poslední dopis Williamu Ritterovi, novou poslední vůli a v 10. hod. dopoledne umírá; Zdenka J. přijíždí do Ostravy, přebírá od paní Kamily J. osobní věci a obě jedou týž den do Hukvald;

J. pohřeb v Brně, vypraven z budovy divadla Na hradbách;

dodatečné uložení ostatků na čestném pohřebišti na Ústředním hřbitově; hrob označen náhrobkem, který je dílem E. Miléna a v němž je vytesán úryvek z J. sboru Potulný šílenec: " se silou uhaslou a tělem svěšeným".