rok 1919

rozsáhlé revize operní prvotiny Šárka (1888), na úpravách a instrumentaci 3. dějství se od 1918 podílí J. žák Osvald Chlubna; operu bude J. revidovat naposled ještě v r. 1925, před jejím premiérovým nastudováním a uvedením 25. 11. 1925 v ND Brno;

jmenován předsedou nově utvořeného brněnského moravsko-slezského výboru při Ústavu pro lidovou píseň v ČSR;

J. se dopisem do Písku snažil získat Otakara Ševčíka jako profesora mistrovské školy brněnské konzervatoře, k čemuž nakonec nedošlo. Jistým prostředníkem mezi J. a Ševčíkem byla Kamila Stösslová, která se tou dobou přestěhovala z Přerova do Písku;

Luhačovice, Augustiniánský dům;

české divadlo zahájilo pravidelný provoz v budově městského divadla ( do vzniku ČSR zde hrálo německé divadlo) novým nastudováním Její pastorkyně v rež. R. Waltera, pod taktovkou Fr. Neumanna; Jenůfa - Bož. Snopková, Kostelnička - Marie Veselá, Laca - P. Jeral, Števa - Val. Šindler;

jmenování zatímním profesorem pro skladbu na mistrovské třídě konzervatoře hudby v Brně; varhanická škola společně s hudební školou BB vládním schválením přeměněna na konzervatoř hudby;

k příležitosti otevření brněnské konzervatoře napsal fejeton "Úvodní slovo k otevření konservatoře hudby v Brně", vydaný 7.10. t. r. v LN;

vzniká první portrét LJ z pera Eduarda Miléna; nejznámější kresby byla publikována v LN den po J. úmrtí;

z podnětu Vl. Helferta, V. Petrželky a V. Kaprála založen v Brně Klub mladých moravských skladatelů; ten se za tři roky přemění na Klub moravských skladatelů; jeho prvním předsedou zvolen L. J.;

završil skladbu Zápisníku zmizelého, jejíž počátky sahají do srpna 1917;

během pražského pobytu ( bydlíval většinou na Smíchově v penzionu U Karla IV.) se setkal se Stösslovými s nimiž navštívil v ND Praha /I> (28.12);