rok 1880

Dvořák řídil na koncertě BB svou Symfonii F dur a 1.Rapsodii; dvořákovský koncert se uskutečnil za J. nepřítomnosti;

v Lipsku dokončil klavírní Zdenčin menuet; skladba je ztracená;

J. obdržel od ministerstva další půlroční dovolenou, která mu umožnila pokračovat ve studiích, tentokrát již ve Vídni;

složil Variace pro klavír B dur, zvané Thema con variazioni s podtitulem "Zdenčiny variace", skladba se dochovala, J. ji v Lipsku veřejně neprovedl;

poslední J. dopis z Lipska, adresovaný Zdence; dobu mezi Lipskem a Vídní tráví J. v Brně;

přijíždí do Vídně a druhý den si najímá pokoj a cvičný klavír v Riemerstrasse. č. 9; během vídeňských studií vznikla řada cvičných skladeb, nedochovala se s výjimkou jediné (Dumka) žádná a doklady o jejich provádění se vztahují jen na Houslovou sonátu č. 2 ; J. skladby z vídeňského studia jsou zmiňovány v J. dopisech Zdence Schulzové, jíž během dvou měsíců napsal 43 samostatně datovaných dopisů;

studium klavíru a kompozice v II. ročníku vídeňské konzervatoře (od 1. dubna do 2. června 1880); ve stejném ročníku studovali Julius Korngold a Franz Schalk;

poprvé navštívil operní představení - Čarostřelce K. M. von Webera v provedení vídeňské Dvorní opery;

z Vídně jede na neděli do Brna. Do Vídně se vrací 20. dubna;

komponuje cyklus písní na texty V. Zusnera Frühlingslieder (a zadává je do soutěže o Zusnerovu cenu); písně se nedochovaly a k veřejnému provedení nikdy nedošlo;

komponuje Houslovou sonátu č. 2 (nedochováno) , Smyčcový kvartet (nedochován) a cyklus Frühlingslieder (nedochováno); Dumka pro housle a klavír je patrně také z tohoto období, i když k tomu chybí jakýkoli doklad. Na rozdíl od většiny skladeb lipského a vídeňského období se Dumka dochovala; její premiéra se uskutečnila 8.3. 1885 v Brně na koncertě Jednoty pro zvelebení církevní hudby na Moravě;

dopisem z Vídně písemně přijímá sbormistrovství BB, klade si podmínku, že bude řídit jen koncerty, nikoli hudební zábavy;

nová cesta do Brna s návratem do Vídně 4. května ;

cyklus Frühlingslieder na Zusnerovy básně odevzdal do konkursu;

jmenován skutečným učitelem hudby;

obdržel vysvědčení o studiu na lipské konzervatoři; na svatodušní svátky odjel do Brna;

v sále vídeňské konzervatoře provedl spolu s houslistou Viktorem Herzfeldem druhou větu své již dokončené Houslové sonáty č. 2. Provedení skladby bylo chápáno jako zkouška, po jejímž úspěšném absolutoriu se mohl přihlásit skladbou do konkursu o čestnou medaili konzervatoře. Komise Janáčka do konkursu nepřipustila; jednou z J. reakcí na vídeňský neúspěch je touha odejít do Prahy ke Dvořákovi;nerealizováno;

Franz Krenn, J. učitel kompozice, vystavil dobrozdání o J. studiu na vídeňské konzervatoři a jeho schopnostech hudebníka;

nevyčkal výsledků Zusnerovy soutěže, ukončil studium na konzervatoři a opustil Vídeň ;

J. řídil sbory, když Beseda zpívala při císařově návštěvě Brna;

cyklus Frühlingslieder neobdržel ocenění ;

veřejně oznámeno zasnoubení L. J. se Zdenkou Schulzovou;

návštěva strýce Jana ve slováckých Vnorovech;

po návratu do Brna se vrátil k povinnostem na učitelském ústavu (kde jmenován řádným učitelem); k umělecké a organizační práci v Besedě brněnské (nejpozději 26. června); a k řízení starobrněnského kůru, kde ho po dobu nepřítomnosti zastupoval Metoděj Janíček;

tou dobou bydlí v ul. Měšťanská 49 (dnes Křížová ul.) u Freyschlagů naproti Modrému lvu (hostinec "u Modrého lva" i Freyschlagův dům dnes již neexistují);

zkomponoval smíšený sbor Píseň v jeseni na text Jaroslava Vrchlického a věnoval k 20tiletému výročí trvání BB (premiéra 12. prosince 1880 na koncertě BB za řízení autora). Sbor zazněl společně s Idylou pro smyčc. orchestr, jejíž premiéra byla již 1878;

do Moravské orlice píše svou první kritiku operního představení: Gounodova Fausta a Markétky;

na koncertě Besedy brněnské dirigoval Smetanovu Vltavu a uvedl premiéru svého smíšeného sboru Píseň v jeseni (1880); kromě toho zazněla též J. Idyla (1878);