rok 1874

pilně studuje a připravuje se k podzimnímu odchodu na pražskou varhanickou školu;

získal od Křížkovského skvělé doporučení a osvědčení o svých mimořádných hudebních schopnostech;

obdržel vysvědčení o zkouškách, které vykonal na učitelském ústavu již 20. července 1872 a na jejichž základě získal prozatímní vysvědčení;

složil mužský sbor Osamělá bez těchy na text slovenské lidové písně; provedl jej se Svatoplukem t.r. a ve stejném roce ještě jednou jako součást cyklu "Tři písně" (Orání, Nestálost, lásky, Osamělá bez těchy); ke sboru se znovu vrátil 1898 a 1925 a přepracoval jej;

se sborem Svatopluku provedl a dirigoval premiéru svého mužského sboru Osamělá bez těchy; na tomto koncertě podruhé proveden sbor Orání a J. vystoupil též jako pianista při uvedení klavírního tria nezjištěného autora (další prováděná skladba: P. Křížkovský "Cyril a Metoděj");

pro velikonoční týden připravil se starobrněnským kůrem Křížkovského mši a jiné dobové skladby, za jejichž nastudování a provedení získal velké uznání;

jednoroční kurs českého jazyka literatury na Moravské zemské akademii zakončil zkouškou způsobilosti pro obecné a měšťanské školy s vyučovacím jazykem českým;

stává se členem Čtenářského spolku v Brně jako nejvýznamnějšího brněnského společenského střediska. Sám a později i se svou chotí Zdenkou pilně navštěvoval jeho přednášky a vzdělávací i umělecké pořady; na půdě Čtenářského spolku se také odehrály premiéry některých J. skladeb;

sděluje čsp. Dalibor, že J. měl od zemského výboru získat finanční podporu ke studiu na pražské varhanické škole.

řemeslnická beseda Svatopluk za J. řízení provedla ve Šlapanicích jeho cyklus "Tři písně" (mužské sbory Orání, Nestálost, lásky a Osamělá bez těchy);

na c. k. slovanském ústavu ku vzdělávání učitelů složil po dvouleté praxi zkoušku způsobilosti učitelské pro školy národní a občanské (vysvědčení datováno  18. 11. 1874);

jmenován prozatímním učitelem na c. k. ústavu ku vzdělávání učitelů. Na tomto učitelském ústavu bude působit až do r. 1904;

složil zkoušky u prof. F. Blažka a přijat na pražskou varhanickou školu;

stal se žákem varhanické školy v Praze za ředitelství Františka Skuherského. Studoval ve školním roce 1874/75 oba ročníky kontrakcí. Bydlí ve Štěpánské ul. č. 50; Tou dobou studují v Praze i jeho spolužáci - fundatisté (Fr. Bílý, augustinián Jokl a L.Čech), s nimiž J. tehdy nepojil žádný pevný přátelský svazek;

počátek zájmu o ruštinu; používá azbuku v poznámkách ve školních sešitech;

milostné vzplanutí k Ludmile Rudišové, kterou znal již z Brna; učil ji hře na klavír

během pražského studia J. vytvořil četná cvičení a drobné skladby, dochované v tzv. Sborníku z pražských studií; ze skladeb vzniklých během pražského pobytu jsou významné Zvuky ku památce Förchtgotta Tovačovského (do června 1875),Předehra (červen 1875), Varyto (červen 1875) a Chorální fantazie (červenec 1875);

v době studií mohl v Praze slyšet zajímavé koncerty - vedle četných skladeb Ant. Dvořáka též klavírní recitály i skladby Antona Rubinštejna, Lisztovu Legendu o sv. Alžbětě, Wagnerovu předehru k Tristanovi, Fibichovy symfonické básně, houslový koncert a melodram Štědrý den. Kromě toho také reformní chrámovou hudbu provozovanou na kůru sv. Vojtěcha, řízeného Josefem Förstrem;

seznámil se s Antonínem Dvořákem, tehdy varhaníkem kostela sv. Vojtěcha v Praze; umělecké spříznění a vřelý přátelský vztah ke Dvořákovi potrvá celý život; J. . bezmezná důvěra k tomuto skladateli položila základy dvořákovskému kultu, který J. vypěstoval během svého působení v Besedě brněnské;

seznámil se s Ferdinandem Lehnerem, vydavatelem čsp. Ceclie a zastáncem ceciliánské reformy církevní hudby; J. se stane přispěvatelem čsp. Cecilie a později bude harmonizovat Lehnerovy církevní zpěvy; za doby J. pražských studií Lehner považoval J. za svého chráněnce a zaopatřil mu hned z počátku pražských studií cvičný klavír;

J. zvolen čestným členem Svatopluku;

čte Durdíkovu Všeobecnou estetiku; studium ukončil s přestávkami až 1876;

během studií na pražské varhanické škole složil několik menších liturgických děl, mezi nimiž Graduale "Speciosus forma" je první dochovanou skladbou tohoto druhu;